Vo štvrtok sme zatvorení
Vo štvrtok 19. 6. 2025 sme z technických príčin zatvorení. Ďakujeme za pochopenie.
Vo štvrtok 19. 6. 2025 sme z technických príčin zatvorení. Ďakujeme za pochopenie.
Vo štvrtok 19. 6. 2025 sme z technických príčin zatvorení. Ďakujeme za pochopenie.
Tento článek je určen pro odbornou veřejnost.
Konkrétně ze Slovenska nám chybí kvalitní demografická data, ale celosvětově se uvádí, že parodontitidou trpí až 45–50 % dospělých lidí, přičemž nejvážnějším stádiem onemocnění kolem 11–12 % světové populace. To z něj činí šesté nejčastěji nepřenosné onemocnění na světě.
Je to chronické multifaktoriální onemocnění. Chronické proto, že vzniká a rozvíjí se dlouho a stejně dlouho se léčí. Za slovem multifaktoriální se skrývá množství faktorů, které na vznik a rozvoj tohoto onemocnění ovlivňují. Největším etiologickým faktorem parodontitidy je povlak způsobený nedostatečnou ústní hygienou. Když zub není čistý, hrozí větší riziko vzniku zánětu parodontu, tedy závěsného aparátu, který drží zub v ústech.
Mohou to ovlivňovat i další faktory jako kouření, diabetes, genetika či životní styl. Přestože trendem je žít zdravě a o své zdraví dbáme ve srovnání s našimi předky více, zároveň máme mnohem snazší přístup k cukru. Automaty se sladkostmi a sladkými nápoji jsou dnes na školních chodbách běžná věc. Nejenže cukr je dostupnější než kdykoli předtím, ale přijímáme jej i ve větším množství. To se pak odráží i na stavu zubů.
„Pacienti potřebují vědět, že léčba je celoživotní a po zbytek života budou na sebe muset být přísní.“
Určitě neplatí rovnice, že pokud měl parodontitidou můj děda i otec, zákonitě ji jednoho dne budu mít i já. Můžeme mít genetické predispozice na určité zánětlivé markery, ale genetika je jen jedním z více rizikových faktorů. Dokonce hraje menší roli než cigarety, zvýšená hladina cukru nebo přítomnost povlaku.
S věkem prevalence tohoto onemocnění stoupá, ale samozřejmě se může objevovat iu mladých lidí. Již u třicetiletých pacientů nejednou nacházíme formy, které byly kdysi klasifikovány jako agresivní nebo juvenilní parodontitida. Jelikož se jedná o chronické onemocnění, může se začít vyvíjet prakticky již s prvním zubem v ústech. Pokud si pacienti nedostatečně čistí zuby, bakterie mohou v kterémkoli věku kolonizovat povrch zubu a začne se tvořit plak. Děti však parodontitidou netrpí, protože jejich imunitní systém je na tom většinou velmi dobře as bakteriemi si dokáže poradit. To, zda se u někoho parodontitida projeví, nezávisí jen na přítomnosti bakterií, ale také na tom, jak na ně organismus zareaguje z hlediska imunitního systému.
Ústup „attachmentu“, uchycení zubu. Parodontitida se v současnosti definuje jako ústup „attachmentu“ v mezizubním prostoru na dvou a více nesousedících zubech. Zubní specialista by měl pomocí parodontální sondy pravidelně měřit hloubku mezi okrajem dásně a dnem parodontálního váčku. Za ideálních okolností by neměla být větší než 4 milimetry a po sondáži by gingivální sulkus neměl krvácet.
Parodontitidu kromě zanícených, citlivých dásní, které při čištění snadno začnou krvácet, lze poznat i podle „černých trojúhelníků mezi zuby“. Nebo podle typického zápachu z úst. Způsobují jej anaerobní bakterie, které žijí na dně parodontálních váčků. Čím hlubší je parodontální váček, tím méně kyslíku se do něj dostane a tím více bakterií tam může přežít. A o to více zapáchají.
Pacienti však většinou přicházejí teprve tehdy, když se jim z estetického hlediska nelíbí odhalené zubní kořeny nebo se jim začínají kývat zuby. Tehdy je obvykle již pět minut po dvanácté.
Léčba je v zásadě rozdělena do více fází. První je tzn. iniciální terapie, která sestává z profesionální dentální hygieny, když se odstraní největší etiologický faktor, kterým je biofilm, případně jeho nosiče. Nosičem může být zubní kámen, ale také odstávající nebo nezaleštěná plomba či nepřesná korunka. Jsou to místa, která si pacient sám důkladně vyčistit neumí.
Součástí terapie u parodontologa je proto i předělání nepřesných výplní, odstávajících korunek a odstranění zubních kazů, protože i tam se nacházejí bakterie, které mohou ovlivňovat pacienty zdravotní stav.
Při každém onemocnění platí, že prevence je lepší než léčba. Dentální hygiena se doporučuje standardně dvakrát do roka. U parodontologických pacientů častěji, klidně i šestkrát ročně. Důležité je, aby pacient neměl zanícené dásně.
Z hlediska parodontologie je dentální hygiena důležitá nejen jako prevence, ale je také nezbytným prvkem terapie. Aniž by dentální hygienistka udělala pacientovi hygienu a naučila jej správně čistit, ani neberu vrtačku nebo skalpel do ruky. Dentální hygienistka musí pacienta nachystat na jakýkoli stomatologický zákrok.
Potom následuje udržovací fáze terapie, která trvá po celý život pacienta. Parodontitida je onemocnění, které nelze vyléčit. Může být v remisi, ale přítomno je stále. Podobá se herpesu, také se ho už nezbavíte, ale do konce života o něm nemusíte vědět. Pokud se jednou někdo stane parodontologickým pacientem, už jím i zůstane. Pacienti potřebují vědět, že léčba je celoživotní a po zbytek života budou na sebe muset být přísní, častěji chodit na dentální hygienu ao svou dutinu ústní se lépe starat.
Převážné většině parodontologických pacientů postačí konzervativní léčba v podobě odstranění biofilmu, opravy zubních kazů a instruktáže týkající se správného čištění. U přibližně 10% pacientů však provádíme i nějaký chirugický zákrok, protože konzervativním způsobem se nedají zahojit. K chirurgické fázi ale můžeme přistoupit teprve tehdy, když jsou dásně zdravé a bez zánětu.
Terapie není jen o zásahu zubního specialisty, ale také o tom, že pacient se má naučit čistit si zuby tak, aby se mu nový biofilm již netvořil. Není důležité jen to, že pacient si čistí zuby dvakrát denně, ale také to, jak si je čistí. Pokud si bude čistit zuby opačnou stranou kartáčku třeba i desetkrát denně, nic mu to nebude platné.
Totéž platí o dentální hygieně. Pokud pacient jde dvakrát do roka na dentální hygienu, ale zbývajících 363 dnů v roce čištění zanedbává, je to naprosto zbytečné. Pacientům říkám, že je stavíme na novou startovací čáru a je už potom na nich, aby to „učistili“.
Je to časově náročná práce, která zahrnuje edukaci, instruktáž, kontrolu a tak pořád dokola. Je naivní myslet si, že pacientovi stačí jednou ukázat techniku čištění zubů a bude ji umět dokonale ovládat. Nikdo to nezvládne napoprvé. Je to stejné, jako kdybyste jednou přišli na hodinu francouzštiny, učitel vám řekl pár slovíček a vy očekáváte, že budete vědět francouzsky.
Pacient musí na svém orálním zdraví aktivně pracovat po zbytek života. Nejen učit se čistit, ale změnit i životosprávu, skončit s kouřením, více se hýbat a stravovat se tak, aby zbytečně nekrmil orální bakterie cukrem.
Absolutní základ domácí dentální péče je jednosvazkový kartáček a mezizubní kartáčky. Jednosvazkový kartáček se díky malé hlavičce dostane všude a čistí lépe než standardní kartáček.
V rámci prevence nebo léčby parodontitidy nehraje používání zubní pasty až takovou roli, protože je zejména o mechanickém odstranění biofilmu. Zubní pasta má však svůj význam v rámci prevence zubního kazu, protože minerální látky nebo fluoridy, které obsahuje, se dokážou zpátky zabudovat do zubní struktury nebo zubní skloviny.
Z krátkodobého hlediska dokáže pomoci ústní voda s obsahem chlorhexidinu, například jako náhrada mechanického odstraňování biofilmu po chirurgických zákrocích, kdy si pacient nesmí čistit zuby kvůli rozvolnění stehů, nebo v jiných situacích, kdy není možné mechanické čištění.
Parodontitida je jedním z rizikových faktorů rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Může působit na kardiovaskulární systém, tedy na onemocnění srdce a cév dvěma způsoby: přímo prostřednictvím bakterií nebo nepřímo prostřednictvím zánětu. Je také například prokázáno, že parodontitida a diabetes mellitus druhého typu se navzájem negativně ovlivňují.
Bakterie, které osidlují parodontální tkáně, se dostávají do krve a mohou ovlivnit vše, kam se krev dostane. Jednou z těchto orálních bakterií je Porphyromonas gingivalis, která se našla v odebraných vzorcích z aterosklerotických plátů.
Tyto bakterie většině zdravých lidí nic neudělají, náš imunitní systém si s nimi umí poradit. Pokud je však cévní epitel něčím narušen, tyto bakterie se tam dokáží usadit. Totéž platí o cizorodých materiálech, například o různých implantátech či umělých srdečních chlopních. Je to tělu cizí materiál, o který se bakterie může snáze přichytit, kolonizovat jej a například v případě umělé chlopně způsobit zánět srdečního svalu.
Pro parodontitidu je typické, že vyvolává zvýšení některých zánětlivých markerů, prozánětlivých cytokinů, například CRP (C-reaktivního proteinu) nebo Interleukinu-6 či TNF-alfa. To může způsobit narušení endotelu cév. Parodontitida je tedy spouštěčem zánětlivé reakce, která se pak přenáší do celého organismu. Plocha parodontu je přibližně 16 – 24 čtverečních centimetrů. To je poměrně velká plocha, přes kterou se může dostat do těla infekce nebo zánět.
Závisí to na konkrétním zdravotním stavu. Pokud někomu operují varixy na dolních končetinách, ošetření u nás to nijak neovlivní. Pokud však pacientovi implantovali umělou srdeční chlopeň, měl bych to před ošetřením vědět a přijmout taková opatření, abych pacienta ohrozil co nejméně.
„Kardiologičtí pacienti léčení statiny vykazují lepší výsledky parodontické terapie.“
Pokud jsou tkáně v ústní dutině zanícené, při odstraňování biofilmu nebo zubní tkáně mohou výrazně krvácet. Cévy jsou fragilní, takže do krve se asi dva týdny ve zvýšeném množství vyplavují bakterie, tedy dochází k bakteriémii. Tyto bakterie mohou v organismu kolonizovat cizí tělesa, jako jsou například implantáty.
Aby se tomu zabránilo, doporučuje se pacientům s umělou srdeční chlopní nebo jiným implantátem provádět ošetření v tzv. antibiotické cloně. Přibližně 30 – 60 minut před výkonem jim podáváme antibiotika a teprve poté provádíme čištění kamene nebo jiné ošetření. Případně ošetření rozdělíme na dvě či čtyři sezení, aby nálož bakterií, která se do pacientova těla následně vyplaví, nebyla příliš velká.
Naši práci ovlivňuje také antikoagulační a antitrombotická léčba, kterou často předepisují kardiologové. Ta dokáže přispět k výraznějšímu krvácení během zákroků, například při hloubkovém čištění zubního kamene, ale není to život ohrožující.
Ano. Statiny, které kardiologové předepisují jako primární nebo sekundární prevenci snížení hladiny cholesterolu. Kromě snižování cholesterolu působí statiny protizánětlivě a při jejich užívání se prokázala i menší ztráta kosti po stomatologických zákrocích. Kardiologičtí pacienti s parodontitidou léčení statiny vykazovali lepší výsledky parodontické terapie než pacienti se stejnými diagnózami, kteří statiny neužívali. Pacientům však nedoporučuji užívat statiny jen kvůli parodontitidě.
Je to proto, abychom vyloučili tzv. fokální infekce, tedy ložiska v dutině ústní, ze kterých se šíří infekce do celého těla a mohla by ovlivnit operaci nebo zdravotní stav pacienta. Například nám pacienty odesílají ortopedi před výměnou kyčle, protože jde o implantaci cizího tělesa, které mohou bakterie kolonizovat. Nebo kardiologové před operací srdeční chlopně.
„Parodontologové jsou často první, kdo poukáže na možnou hyperglykémii u pacienta.“
Očekávají od nás vyjádření, zda v sobě pacient infekci má nebo nemá. Zubní lékaři často na panoramatickém snímku studují kořeny a záněty kolem nedobře ošetřených kořenových kanálků nebo mrtvé zuby. Nálož bakterií, která se z takového jednoho zubu dostane do krevního řečiště, je však mnohem menší než při aktivní parodontitidě.
Závisí to na tom, o jaký typ zákroku se jedná. Pokud má pacient naplánovanou operaci srdečních chlopní, musím to řešit podle toho, zda je zákrok naplánován v krátkém časovém horizontu nebo v dlouhodobém. Pokud je naplánován za týden či dva, bohužel bych takové zuby musel vytrhnout, protože za tak krátkou dobu jejich stav jinak nestihnu vyřešit.
Pokud ho však čeká zákrok až za tři či šest měsíců, pacient může podstoupit inicialní fázi, můžu se pokusit ošetřit zuby s kořenovými výplněmi nebo záněty kolem kořenů, pacient si je bude čistit a zánět se zahojí. A pokud by to náhodou nezafungovalo, stále zůstává čas na extrakci.
Na panoramatickém RTG snímku někdy může být vidět i zastínění v oblasti krční páteře, tedy nějakou kalficikaci v největší krční tepně – arterii carotis communis, která vede ze srdce. V její stěně se mohou tvořit aterosklerotické pláty a na RTG to můžeme spatřit, přestože pacient nic nemusí tušit. Pokud takový nález objevíme, je vhodné pacienta poslat na kardiologické vyšetření. Takové případy ale bývají vzácné.
Často jsme však první, kdo poukáže na možnou hyperglykémii u pacienta. Když pacientovi zjistíme parodontitidu, ověřuji si, kdy byl naposledy na preventivní prohlídce a zda mu měřili hladinu cukru v krvi. Odpoví-li, že naposledy před dvěma lety, doporučím mu, aby se šel dát vyšetřit, neboť u pacientů s parodontitidou může být hladina cukru zvýšena a často trpí tzv. psem. tichou hyperglykémií.
Zdroj: Apríl – Curaprox magazín o ženách
Autor: Barbora Daxner
